Zalíbení v pohybu

VZORY TÁHNOU

Podle výzkumu společnosti Perfect crowd z roku 2012 má největší vliv na to, zda dítě sportuje či ne rodina, hned za ní je škola, respektive učitelé. Pozitivní vliv sportu na kvalitu života je nepopiratelný, stejně tak nepopiratelný je i vliv okolí na vytvoření „zdravého“ vztahu dítěte ke sportu a k pohybu vůbec. Člověk, jako živočišný druh, je po narození nejdéle závislý právě na svém okolí (nejčastěji na rodičích). To znamená, že se sice rodíme s biologickými a psychickými předpoklady, ale ty jsou do značné míry okolím a výchovou ovlivnitelné. Jak mohu zjistit, na co mám nadání, co mě baví, když nemám příležitost si to vyzkoušet? A tak zkouším to, k čemu mě to „táhne“, nebo k čemu mě vede okolí, rodiče. Právě návyky rodičů jsou to, co nevědomky dědíme. Děti si těžko přečtou článek o pozitivním vlivu sportu na jejich vývoj. Je to na nás, na rodičích, na vychovatelích, na učitelích, abychom šli dětem příkladem.

POZITIVNÍ DOPADY POHYBU

Tím, že dítěti již od narození dopřejeme dostatek pohybu a budujeme v něm pozitivní emoční vazbu k němu, „nastartujeme“ jeho zdravý vývoj. Psychologové tvrdí, že na malém dítěti do jednoho roku nejlépe poznáme, zda se mu rodiče věnují a zda má dostatek pohybu a podnětů ke svému zdravému růstu. Do tří let prochází dítě prudkým vývojem smyslů a pohybového aparátu. Roční dítě zažívá své první krůčky, zjišťuje, že si může někam dojít, něco si podat. V předškolním a mladším školním věku slouží pohyb jako hra, díky které si může vybít přebytečnou energii a učí se poznávat lépe samo sebe. Pomocí sportu se učíme navazovat přátelské vztahy, fungovat v kolektivu a pracovat s*nečekanými přílivy nálad, kterých právě v pubertě není málo. Díky sportu si budujeme svůj svět, nacházíme sami sebe. Je to pro nás útočiště, úkryt, ale i bojové pole. Je to příprava na život.

TAJEMSTVÍ A VNITŘNÍ SÍLA MOTIVACE DUŠE

Jsme zastánci teorie, že pokud dítě dělá, co ho „baví“ a dělá to samo od sebe, není možné ho „přetrénovat“ či sport mu otrávit až znechutit. A právě proto není možné určit univerzálně, kolik hodin může dítě trénovat, aby toho nebylo moc ani příliš málo. Jediné, co musíme v těchto případech hlídat je kompenzační cvičení, ať již z hlediska fyzického či psychického.